1.kapitola-Začátky jsou vždycky těžké

3. července 2010 v 20:23 | Lucy-y |  Chemická reakce ve všedním životě
Ahoj,tak konečně první kapitola.Jsem zvědavá na ohlasy.Jakékoliv uvítám :)


1.KAPITOLA - Začátky jsou vždycky těžké

"Elinko,zamysli se nad tím ještě jednou.Prosím tě.Chemická škola je hodně náročná.Proč nechceš na gymnázium nebo obchodní akademii?Dařilo by se ti daleko lépe."
Ještě ted´,po více než čtyřech měsících se v hlavě dívky neustále honily myšlenky na dobu,kdy se rozhodovala,jakou střední školu zvolit.Byla opravdu vynikající studentka.Ze základní školy vycházela se samými jedničkami,takže se rozhodně neobávala neúspěchu.Otázkou jen zůstávalo,kterou školu si vybrat.Ona měla víceméně jasno dávno předtím,ale její rodina byla poněkdu jiného názoru.Nemysleli si,že chemie je obor,který by měl jejich dceru jednou uživit.Spíše si ji představovali jako právničku.O tom Eliška ale odmítala byt´ jen uvažovat.
Chtěla chemickou školu a nenechala se ničím odradit.Nakonec tedy rodiče,oba dokroři na kardiochirurgii v místní nemocnici,povolili,aby si podala přihlášku.Jelikož si mohla podat tři přihlášky ke studiu,další dvě místa zaplnila již zmíněná obchodka a gymnázium.
Pro jeji výborný prospěch byla bez příjmacích zkoušek přijata na všechny vyvolené školy.
A tak šlo všechno od začátku.Opět tady byly dohady s rodiči.Eliška popravdě nedokázala pochopit,co rodičům tak vadí.Sami měli se studiem chemie nemalé zkušenosti.A že by vydělávali nějak extra málo,to se říct taky nedalo.
Ale protože byla Ela jedináček a těm se obvykle podaří dosáhnout svého,tak i ona po snaživém přemlouvání došla ke svému cíli.Rodiče svolili s tím,že ani jednou nechtějí slyšet nějakou připomínku ke škole.Eliška nadšeně souhlasila.

*******************************************************************

Je 1.září.Venku je krásné počasí.Ono je to bohužel jak naschvál.O letních prázdninách bylo většinou deštivvo a chladno,ale jenom co přijde začátek školy,počasí se najednou vyjasní.
Eliška dnes stávala nezvykle brzy.Už o půl sedmé.Nějak nemohla spát.Dnes byl totiž den,kdy zahajovala studium na chemické průmyslové škole v Praze.Přesněji obor farmaceutické substance.

Jen co vstala,začalo ji pobolívat břicho.Odjakživa byla nervozni typ a dneska byla obvzlášt´ nervní.
Rozhodla se to nevnímat a vyšla ze svého pokoje.Ten byl jen její,protože byla jedináček.Občas jí bývalo smutno,ale rodiče nikdy neuvažovali o dalším dítěti.A i kdyby ano,už je to pozdě.Elišce právě bylo 16 a o tolik mladší sourozenec nebyl nejlepší nápad.
Zavřela za sebou dveře,aby maminka neviděla ten menší nepořádek a sedla si ke stolu v kuchyni.V bytě bylo ticho.Chvíli ji to vrtalo hlavou,ale pak jí došlo,že tatínek je v práci a mamka spí po noční.Nechtěla ji budit,tak si potichu vytáhla z lednice jahodový jogurt a dala se do jídla.Nebyla zvyklá snídat.I kdyby dnes chtěl jíst víc,žaludek by to nedovolil.
O chvíli později slyšela vrznutí dveří od ložnice a vyšla maminka.Už oblečná přišla do kuchyně.Překvapeně se na dceru podívala. "Proč jsi tak brzy vzhůrů?" Zeptala se se zájmem a postavila vodu na čaj a kávu.
Eliška sklopila zrak. "Nemohla jsem spát.Ach mami,já jsem tak strašně nervozni,co mám dělat?"
Maminka si povzdechla.Moc dobře znala tyhle Eliščiny stavy.Nikdy to nebylo jednoduché.Odložila konvici a posadila se naproti ní.
"Elinko," oslovila ji oblíbenou zdrobnělinou. "Nemáš se přece čeho bát.Je to první den,tak si to užij a nestresuj se zbytečně tím,co bude." Pohladila ji po tváři.
Eliška se mírně pousmála.Moc dobře věděla,že mamka má pravdu.Snažila se vzchopit.
"Máš pravdu,jdu se raději oblékat." Vyskočila ze židle a vydala se do pokojíčku.
Jen,co otevřela svoji velkou skřín,přišel daší problém.Nevěděla,co si vzít na sebe.Něco elegantního,ale ne příliš.Něco trochu sexy,ale taky ne příliš.Přece jenom se seznámí s novými přáteli mezi nimiž budou i kluci.A jako každá dívka,tak i Eliška se chtěla líbit.
Po pár neúspěšných pokusech se rozhodla pro letní šaty.Nebyly moc vyzývavé ani moc upjaté.Zkrátka byly akorát.Měly tenká ramínka a barvu červeno-černou.Červená Elišce velmi slušela.K šatům si obula černé balerínky a jako doplněk zvolila černou kabelku.Vlasy,sestříhané do podkovy,si párkrát pročela hřebenem.Líčením se moc nezaobírala.Světlé stíny a řasenka stačily k tomu,aby zvýraznily její modré oči.
Když byla hotová,podívala se na hodiny.Zjistila,že je skoro půl osmé a to byl nejvyšší čas,aby už vyrazila.Škola sice nebyla daleko,ale doboru půl hodinku to taky zabralo.Rychle vyletěla do předsíně.
"Mami," zavolala do bytu. "Musím jít." A už byla na odchodu.
Maminka ji ještě tak tak stihla. "Hodně štěstí,holčičko." Zavolala na ni ze schodů.Nebyla si jistá,jestli to Eliška slyšela,ale kdyby ne,moc dobře věděla,že jí matčina slova zůstala v paměti.Spokojeně zavřela vchodové dveře a šla do kuchyně připravovat oběd.

Tmavovlasá dívka kráčela rušnou Prahou.Potkávala spoustu lidí,jednak dospělé chvátající do zaměstnání,jednak žáky a studenty,kteří se opět chystali na deset měsíců zasednout do školních lavic.Už se blížila ke škole.Čím byla blíž,tím větší strach pocit´ovala.Snažila se pamatovat na matčino povzbuzení a proto sebevědomě zvedla bradu a pokusila se o úsměv.
V dáli už zahlédla budovu chemické škole.Měla jasně oranžovou barvu.Docela nezvyk,když všude kolem stály budovy zbarvené došeda nebo s oprýskanou omítkou.Hned se do školy těšila více.
Pomalým krokem došla až ke vchodu a tam se zastavila.Kousek opodál u jedné lavičky postávala skupinka lidí s cigaretami v rukách.Vypadali spíše na starší studenty než na prváky.S těmito se seznámí později,ale kouřit nebude.Eliška si zapálila první cigaretu již před pár roky a moc jí to nechutnalo.Od té doby kouřila jen příležitostně,tak jednou či dvakrát do roka.Rodiče o tom neměli samozřejmě ani ponětí.
Dívka prošla bránou a šla po chodníčku až ke dvěřím školy.Vešla.První,co spatřila byl velký bufet.ještě byl zavřený,ale to jí nezabránilo nakouknout oknem.Viděla spoustu dobrot.Hned toho ale nechala a rozhlédla se kolem sebe.Kousek od ní povstávala nějaká dívka s blond vlasy.Eliška chvilku přemýšlela,jestli to taky není prvačka.Zeptat se jí ale styděla.Chvíli se jen tak nejistě dívala po chodbě.Bylo tady podivné ticho.Podívala se na hodiny,zda-li je opravdu osm.Hm,za deset minut.Otevřely se dveře a vešla nějaká paní.Ela jí tipovala tak na 40 let.Okamžik uvažovala,ale nakonec se rozhodla,že se jí zeptá na cestu,protože vůbec netušila kudy jít.
"Ehm,promintě," zastavila paní Eliška nejistě.
"Ano?" Usmála se žena,pravděpodobně zaměstnankyně školy.
"Víte,jdu do prváku,ale nemám tušení,kde bych měla hledat třídu." Sklopila zrak.Určitě zas byla rudá až za ušima.Jak ona tuto svou vlastnost nesnášela.
Neznámá dívka,co celou dobu postávala vedle ní se znenadání ozvala: "Já taky nevím,kam jít."
"No holky," promluvila nejspíš učitelka. "Já přesně nevím,kde letos jsou prváci,ale pojd´te se mnou,nějak to najdeme." S tímto se vydala chodbou a pak po schodech nahoru.Dívky šly rychle a mlčky za ní. "Mimochodem,jmenuju se Romana Krátká a učím tady angličtinu." Představila se.Vyšly první schody.Učitelka se podívala na nástěnku a něco si pro sebe zamumlala,ale nahlas řekla jen: "Ještě o patro výš".
Když se ocitly v druhém patře,zamířily doleva.Úplně na konci chodby byla třída označená 1.A,hned vedle 1.B a o kousek dál ještě 1.C.Eliška patřila do áčka.Neznámá dívka nejspíš také,protože šla pořád za ní.Ještě poděkovala učitelce za laskavost vešla do třídy.Byla celkem prostorná.Potěšilo ji,že je světlá.Eliška neměla ráda tmavé věci a tmavé místnosti obvzláště ne.Vpředu byla tabule a učitelský stůl a vzadu samozřejmě lavice.Překvapilo ji,že kromě ní a té dívky tady nikdo není.
"Ale třeba ještě přijdou." Říkala si v duchu.Usadila se do třetí lavice u oken.Neznámá dívka si přisedla.
"Můžu?" Ukázala na volnou židli vedle Elišky.
"Jasně," souhlasila tmavovláska ihned. "Jsem Eliška Vřídlová."
"Natálie Nováčková,ale říkej mi prosím jen Naty," usmála se Natálka a sedla si.Po cvhíli začala hrabat ve své kabelce až našla pudr.Ještě vyhrabala kapesní zrcátko a jala se upravovat svůj zevnějšek.Podle Elišky to nebylo vůbec potřeba.Naty vypadala skvěle.Dlouhé blond vlasy,hnědé oči,štíhlá postava.Nemohla si na nic stěžovat.
Chvíli obě dívky mlčely,ale poté zazvonilo a do třídy se přihnalo hodně lidí naráz.Už to nebyla prázdná třída,ale vyloženě plná třída.Eliška stihla zaregistrovat,že převážnou většiny spolužáků tvoří děvčata.Co tak narychlo spočítala,tak bylo jen 6 kluků.
Co se ještě stihla dozvědět než do třídy vešla učitelka bylo,že dvojice dívek sedící vedle ní se jmenují Tereza a Aneta.
Pak se všichni ztišili.Dovnitř vešla žena okolo 40-ti let a postavila se před tabuli.
"Dobrý den," pozdravila a s úsměvem prolétla obličeje všech přítomných.Pak pokračovala:
"Jmenuji se Jana Dočkalíková a jsem vaše třídní učitelka.Zastupujícím třídním je paní Dostálková,ale to až později.Nejprve si uděláme docházku." S tímto si nasadila na nos brýle a do rukou vzala nějaký papír.Začala předčítat:
"Takže,slečna Hana Bronzová," přečetla a zadívala se do první lavice,odkud se zvedla drobná černovláska.Ta se představila a řekla něco osobě.Takto pokračovali až po konec abecedy.Eliška když byla na řadě řekla,že má ráda přírodu,tančí orientální tance a občas dochází ke koním do blízké vesničky.
Po docházce jim paní Dočkalíková řekla ještě pár informací o škole a poté je propustila domů a tím,že zítra je čeká prohlídka školy.
Eliška se hned zvedla a vycházela ze třídy.Nikoho nevnímala.Byla nabyta dojmy.na schodech ji dohonila Naty.
"Tak ahoj zítra," zamávala ji a uháněla dolů.
"Ahoj," řekla nepřítomně a vyšla ze školy.
Celou cestu domů přemýšlela a už se těšila,jak se s dnešními zážitky pochlubí rodičům.
 

Chemická reakce ve všedním životě-PROLOG

28. června 2010 v 20:25 | Lucy-y |  Chemická reakce ve všedním životě
Toto je můj pokus o dívčí román.Zatím jen kratinký prolog,ale brzy bude kapitola

PROLOG

Příběh,který vám nyní budu vyprávět nás zavede do obyčejné pražské rodiny.Nejvíce prostoru bude věnováno dospívající studentce chemické průmyslové školy,Elišce Vřídlové.
Děj se odehrává od začátku školního roku,přesněji od přijetí Elišky na její vysněnou školu.
Jak se jí bude dařit?Bude na škole spokojená?S jakými lidmi se seznámí?Jak se vypořádá s problémy dospívání?To vše a mnohem více se dozvíte,budete-li číst tuto povídku.

Zpátky mezi vámi...

28. června 2010 v 12:49 | Lucy-y
Zdravím všechny,co ještě navštívili tento blog.Ano,jsem zpátky,se stejnou adresou.Vím,že jsem blog zrušila a ani o tom nenapsala,ale nešlo to.Byla to momentální krize a je mi to s odstupem času i líto,ale co nadělám.Co bylo,to bylo.Já doufám,že tentokrát už se mi s blogem povede dobře.
Opět se zaměřím na povídky.Jestli si někdo vzpomíná na povídku Každý má právo na štěstí,tak nevím,tu asi zveřejnovat už nebudu.Mám novou povídku,ale není to HP FF,nýbrž vlastní tvorba.Pokus o dívčí román.Myslím,že takový styl mi sedne daleko líp.Snad se najde alespon malá hrstka čtenářů...Vítejte na mém blogu

Kam dál

Reklama